Národní házená historie a pravidla

Tradice tohoto sportu sahají do počátku 20. století. Během dlouhého vývoje se pravidla NH výrazně odlišila od sportu s podobným názvem - mezinárodní házené. Ve Staré Vsi se tradice národní házené datují do roku 1925, od té doby zdejší házená zaznamenala celou řadu velmi dobrých výsledků.

Jako nový sport se národní házená stala součástí programu Všesokolského sletu v roce 1907. Už před 1. světovou válkou se rozšířila do Ruska a na území pozdější Jugoslávie.

Na severní Moravě se házená začala hrát již v roce 1908 na školách v Moravské Ostravě, Valašském Meziříčí a Přerově. Ve 20. letech 20. století se hrála na Ostravsku v 90 jednotách a fungovalo 150 družstev mužů a dorostenců. Oblibu si získávala také mezi členy organizace Orel.

Rok 1925 je rozhodující pro vznik házené ve Staré Vsi. Staroveský mladík František Šupík se při výkonu vojenské služby v Olomouci zúčastňoval sokolských cvičení a tam poprvé viděl hrát házenou. Po návratu z vojny se stal náčelníkem místního sokola a zároveň propagátorem nové míčové hry. Vzniká odbor házené a družstvo mužů, jehož členy byli kromě Františka Šupíka např. Robert Šrámek, Arnošt Janošek, Felix a Arnošt Růžičkové. Házená v té době pouze doplňovala cvičení. Teprve později se uskutečňují první přátelská střetnutí se sokolskými družstvy Petřvaldu a Trnávky.

První sokolské hřiště se nacházelo na Šeděnkově (poté Stabravově) zahradě a sloužilo jako letní cvičiště. Pozemková reforma z roku 1919 umožnila přidělení nového pozemku o rozloze 55 arů. Pozemek se nacházel na loukách u silnice na Košatku. Jeho poloha ovšem příliš nevyhovovala, a proto v roce 1928 začíná budování nového cvičiště a házenkářského hřiště. V té době jsou již organizovány první soutěže a turnaje mezi jednotlivými sokolskými okrsky.

Házená brzy poté zapustila kořeny také v DTJ. Do okresní soutěže se družstvo zapojilo hned po svém vzniku v roce 1927. Nevyhovující hřiště DTJ si vynutilo, aby soutěžní utkání probíhala na hřišti v Košatce.

O rok později (v roce 1928) vznikla z iniciativy cvičitele Karla Kroupy házená také v Orlu. První orelsk

é hřiště v zámecké zahradě ovšem svými rozměry postačovalo pouze pro tréninky, a proto bylo vybudováno nové na pozemku v Olšoví u splavu na horním konci obce. Vrcholnými zápasy v házené se brzy stala prestižní mezizemská utkání Čechy - Morava. První utkání žen Čechy - Morava s výsledkem 1:5 se hrálo 30. 6. 1922 v Prostějově. Muži hráli první mezizemské utkání 24. 5. 1942 v Praze s výsledkem 13:6 ve prospěch Čech. Za druhé světové války získala tato utkání popularitu i tradici a dodnes jsou házenkářským svátkem.

V průběhu 2. světové války se házená v obci stala hlavním sportovním odvětvím. Na podzim roku 1941 vznikl pro členy rozpuštěných organizací Sokola a Orla oddíl házené Stará Ves, který přetrval do roku 1945, kdy se sloučil s oddílem házené Vítkovických železáren.
V roce 1948 se z SK Vítkovické železárny odloučil oddíl národní házené a byl začleněn do Sokola Stará Ves.

Od roku 1971 byl přijat pro českou házenou nový název národní házená. Dnes se hrají soutěže systémem podzim - jaro v I. lize mužů i žen. Byla zřízena II. liga mužů. V krajích se hrají krajské a okresní přebory ve všech kategoriích. V mládežnických kategoriích se hrají jednorázové celostátní přebory za účasti krajských přeborníků. Každoročně jsou vyhlašováni přeborníci republiky ve všech kategoriích.

Pravidla národní házené

Pro diváka, který sleduje zápas v národní házené poprvé, se mohou zdát její pravidla naprosto nepochopitelná. Většina nezasvěcených je totiž srovnává s daleko rozšířenější mezinárodní házenou. Kromě toho, že se hází míčem, jsou však tyto dvě hry naprosto odlišné. Pro ty, kdo by chtěli alespoň nahlédnout do tajů národní házené, může posloužit následující výběr z pravidel tohoto sportu. 

• Hrací doba - dospělí a dorost 2x30 minut, žactvo 2x25 minut.
• Při zahájení hry musí nastoupit na hřiště 7 hráčů: brankář, obránce (tzv. bek), 2 záložníci, 3 útočníci.
• Záložníci musí být označeni nejméně 50 mm širokými páskami na obou rukávech, mohou se pohybovat a hrát ve vlastní obranné třetině mimo brankoviště a ve střední třetině (nemohou vstoupit do útočné třetiny svého týmu).
• Obránce (bek) může hrát ve vlastní obranné třetině i v prostoru brankoviště (nemůže vstoupit do útočné třetiny).
• Útočníci se mohou pohybovat a hrát ve střední třetině a útočné třetině (obranné třetině soupeře) včetně brankoviště, nesmějí ale z brankoviště střílet na branku, nemohou vstoupit do obranné třetiny svého týmu.
• Střelba na branku je možná pouze z prostoru mimo soupeřovo brankoviště, při střelbě s výskokem musí hráč po provedení hodu dopadnout vně brankoviště.
• Hráč smí držet míč (i ležící na zemi) nebo se s ním pohybovat nejdéle 2 sekundy. Míč může však vyhazovat nad hlavu nebo odrážet od země, ale nejvýše dvakrát za sebou.